Ahoj kamarádi,
říkají mi tu Ovečka ... a někdy Mobidik ....
Má cesta k našemu stádu byla hodně krkolomná a moc si z ní nepamatuju. Spíše z vyprávění...
Nejprve jsem patřila ke stádu, které před pár lety začal objednávat magistrát pro navrhovanou, ale nevhodně prováděnou, ekologickou údržbu fragmentů skalních stepí, aby je udržel citlivým způsobem v kondici pro příští generace.
V soutěsce za Jezírkem, když nás pasáci nehlídali, mě napadli psi a zle mě potrhali. Ve chvíli, kdy jsem už nemohla dýchat, krvácela a byla téměř na pokraji smrti, můj původní pasák po telefonické konzultaci s majitelem stáda, měl ukončit mé trápení.
Štěstí jsem měla dvě. Jednak to, že to neuměl, nikdy nedělal a měl jen malý kapesní nožík s čepelí o velikosti „dětské rybičky“. Hlavně však se v té soutěsce, štěstím mého osudu, objevil můj nynější majitel Josef. Poslal pasáka pryč, zajistil odnos sem k nám 
na farmu, dnes tomu říkám domů, a zavolal paní doktorce Březinové. Měla jsem díru v krku, že bylo skrze vidět na druhou stranu. Dodnes si myslím, že paní doktorka udělala zázrak. V podstatě jsem měla být mrtvá, ale ošetřila mě tak skvěle, že mě navrátila zpět. Ale ještě dva měsíce jsem byla na infuzích, protože jsem nemohla nejen jíst, ale ani se napít. Tady jsou dva obrázky, ale jsou opravdu nehezké, kdyby jste se chtěli podívat. (obr.1 a obr.2)
Dnes už jsem silná, zdravá a taky tady největší ovečka. Nechtěli mi zprvu dávat jméno, protože si mysleli, že se o mě můj původní majitel přihlásí. Ale nikdo se nepřihlásil, snad z obavy, že by musel uhradit vysoké náklady na moji záchranu. A tak mi říkali jen ovečka, až z toho zůstalo mé jméno Ovečka. Když jsem se uzdravila, stala jsem se tu největší a nejsilnější ovečkou. Při stříhání mé vlny, pro přežití l
etních horkých dnů, mají se mnou spoustu práce mě odchytit, protože se dobrovolně nenechám. A tak mi k tomu začali přezdívat Mobidik.
Tady na louce "u koziček" před Informačním centrem Společnosti pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí je mi podstatně lépe, než dříve. Nikam mě nestěhují, mám svou stáj, svou ohradu, své kamarádky a kamarády, dostatek jídla a taky vás, co se chodíte námi potěšit a taky přinést nějaký pamlsek pro můj žaludek.
Tak zas někdy přijďte, těším se na vás, vaše Ovečka, tedy chci říci Váš Mobidik.
Kam dál:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
