Svatoprokopská pouť

Ze vzpomínek hlubočepské seniorky   

   Tak zase přišlo léto do Prokopského údolí. Louky se rozzářily žlutými květy pryskyřníku, na stráních rozkvetla tajemná, pověrami a magií opředená třezalka a v srdcích hlubočepských pamětníků ožily dávné vzpomínky. Jak slavně začínalo kdysi v údolí léto!

  Každoročně, počátkem července, se tu totiž konala proslulá Svatoprokopská pouť, na kterou se těšila doslova celá Praha. To už ale dávno odnesl čas. Dneska už jen ti nejstarší pamětníci vzpomínají, jak tu jako děti, spolu se svátečně oblečenými rodiči, procházeli kolem řady pestrých krámků a různých atrakcí. Co tu bylo pěkných a zajímavých věcí k vidění! Jaká pastva pro dětské oči! Krámky s perníkovými srdíčky, cukrovou vatou i lacinými prstýnky, střelnice s papírovými růžemi, prostě vše, co ke správné pouti patří. Rozlehlému prostranství vévodil pestře pomalovaný kolotoč, několikeré houpačky, někdy dokonce i otáčivá lochneská obluda. A všude kolem plno lidí. Přecházeli sem a tam, postávali u atrakcí, nebo posedávali u dlouhých dřevěných stolů pod mohutnými stromy a tam si pochutnávali na pivu a domácím chlebu s čerstvým máslem. Ten nabízel zdejší hostinec – prastaré, původně mlýnské stavení, které dnes připomíná už jen křovím zarostlý plácek s lavičkou.

  Ale pravým zlatým hřebem pouti nebyly lákavé pochoutky, ani četné atrakce. Ještě dnes lze na strmém, zarostlém kopci nad údolím nalézt zbytky cesty, po které od časného rána stoupali četní poutníci vzhůru k půvabnému baroknímu kostelíku sv. Prokopa. A když z jeho věže zazněly zvony ohlašující počátek slavnostní mše svaté, byla v kostele doslova hlava na hlavě. A pak už se údolím nesly velebné tóny varhan, doprovázené zbožnými zpěvy poutníků. Zpěvem a hudbou zvučelo údolí po celý den, a když odpoledne vystřídala zbožné písně veselá muzika, s chutí si při ní zatancoval i nejeden výletník.

   Ovšem ty krásné poutě z našich dětských vzpomínek byly už jen matným odleskem velkých celonárodních slavností, které se tu konaly v minulosti. Jejich tradice sahala až do počátku osmnáctého století, kdy tu majitel panství Adam Schwarzenberg nechal vystavět již zmíněný kostelík. Pokolení střídala pokolení, s korouhvemi a hudbou přicházela četná mohutná procesí, často tu zazněly i plamenné proslovy vlastenecké. To ovšem už dnešní pamětníci nezažili a nenavštívili ani proslulou jeskyni, nejdelší v Praze a okolí, kde podle legendy sv. Prokop nějaký čas přebýval. Ta byla totiž kolem roku 1885, přes četné, ale marné protesty veřejnosti, coby součást Schwarzenberského lomu postupně celá odlámaná.

  Čas slavných poutí pominul, v 60. letech byl stržen památný kostelík a zbořen starý hostinec. Dávné pouti připomíná už jen prostá polní mše svatá, kterou tu každoročně, vždy počátkem července, pořádá zdejší Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí. Čas plyne a jako kaleidoskop nabízí stále nové děje a obrazy. Tak se kdysi objevil i pestrý obrázek Svatoprokopské pouti a lidiček kolem ní. Objevil, na chvíli zazářil a pak navždy zmizel v propadlišti času. 

 Marie Nedvědová 

(oceněna cenou Křesadlo - Dobrovolnického centra Hestia)      Zdroj: SPDV

• Svatý Prokop - patron České země 
  
• Svatoprokopská pouť - Kostel sv.Prokopa
• Příběh skály Vysoká
• 110 let Hlubočepského jezírka

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.