K některým aspektům Prokopského údolí
Prokopské údolí je jednou z přírodovědecky nejcennějších lokalit nejen na území Prahy, ale jeho význam přesahuje hranice Česka, dokonce ho do svých projektů zařadilo i UNESCO. Tomuto mimořádnému významu by měla odpovídat i péče o ně.
V posledních letech, když se rezervace dostala do sevření městských čtvrtí a zdejší návštěvnost se stává doslova masovou, je potřeba této péče stále naléhavější. Jak skloubit vzrůstající návštěvnost se zachováním přírodních hodnot je jistě nelehká otázka, přesto se domníváme, že vhodné řešení nalézt lze. A to především dodržováním určitých opatření, k nimž patří zejména:
- důsledná ochrana před neuvědomělým ničením přírody i přímým vandalstvím – (ta bohužel v současné době de facto neexistuje, dřívější, alespoň částečný dozor zanikl a obnoven už nebyl)
- vhodná osvěta návštěvníků
- odborně řízená údržba – k té patří i velmi potřebná řízená pastva, která se do údolí vrátila. Bohužel, v některých případech se tato užitečná činnost spíše stává pohromou. S probíhající pastvou se totiž velice často setkáváme tam, kde vzácné druhy teprve kvetou a chystají se vysemenit. Takto je téměř pravidelně „opečováván“ třeba ohrožený Oman srstnatý nebo i celá louka Ledenece přímořského, která se během několika posledních let této „péče“ změnila ze žlutě zářícího moře květů v pustinu, kde už jen stěží najdeme nějaký kvítek.
A přitom by, možná, stačilo projít s pasáky celé území, ukázat jim, kde vzácné druhy rostou a jak si pastvu zorganizovat. Úkol stvořený pro botanika, nezbytný je tu ale znalec území, který ví, kde všude podobné, vzácné či chráněné rostliny rostou. Ovšem, kde takového znalce najít? Ještě počátkem 90tých let to velký problém nebyl. Tehdy, při každém městském obvodu /MO, nyní MČ/ pracovaly aktivity dobrovolných Zpravodajů ochrany přírody (mnoha odborníky dnes značně postrádané), složené většinou z místních občanů. Ti měli s přírodou neustálý kontakt a většinou disponovali potřebným, alespoň základními, znalostmi z oblasti botaniky, geologie, mykologie apd. Dobře věděli, co se v jejich území děje. Věděli nejen o výskytu ohrožených a vzácných druhů, ale samozřejmě i o černých skládkách, různých vandalstvích a mnoha dalších problémech. Pokud bylo třeba, konzultovali tyto své poznatky s odborníky, případně s příslušným referentem MO, který eventuálně zařídil vše potřebné.
Bohužel, v 90tých letech tyto aktivity zanikly a tím i zpětná vazba, nezbytně nutná ke zkvalitnění zásahu přímo v terénu. Všechno se centralizovalo „pod křídla“ Magistrátu hlavního města Prahy. Ovšem, i centralizace má své meze. Čím podrobnější a specifičtější jsou otázky, které mají být řešeny a čím je vzdálenost mezi centrem a útvarem větší, tím větší potíže mnohou vznikat. To nutně evokuje otázku, zda nevelký aparát ve službách Magistrátu je schopen všechny problémy rozsáhlého a specifického útvaru, jako je pražská příroda, zvládat tak, ja by bylo potřeba.
Možná by pomohl návrat k určité formě decentralizace. Praha 5 měla dobře vybudovaný aktiv dobrovolných zpravodajů OP. Co kdybychom se jej pokusili znova vzkřísit? Mohl by fungovat při odboru životního prostředí MČ 5 nebo přímo na magistrátu Hlavního města Prahy. A kdyby se osvědčil, snad by to povzbudilo i další MČ v Praze. Vyplnily by se tak mezery tam, kde síly Magistrátu nestačí a zkvalitnila by se spolupráce s ním.
Marie Nedvědová
(oceněna cenou Křesadlo - Dobrovolnického centra Hestia)
Kam dál:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
