Podaří se zachránit ptačí ráj?
V současné době Dalejské údolí začíná přímo u poslední stanice tramvaje na Barrandově. Kdo někdy jezdí až na konečnou, asi si všiml, že celé nástupiště tam lemuje zelená hradba z vysokých keřů.
Za ní je to podobné, až k lesíkům u Klukovic se táhne plocha nesouvisle porostlá křovinami a nízkými stromy. Poslední pěšina vedoucí tímto zapomenutým kouskem divočiny se ztrácí v bujné vegetaci, ale pokud víte kudy, lze od konečné tramvaje projít bez přerušení zelení až dolů k Dalejskému potoku.
Leckdo by asi řekl, že je to jenom ošklivé křoví. Ovšem, my lidé jsme se jako druh vyvinuli v lesostepích a v husté tmavé džungli se necítíme dobře, je ale mnoho tvorů, kteří to tak rozhodně nevidí. Těch asi šest hektarů nesouvislého, místy zcela neprostupného porostu křovin navazujícího na lesní okraje je pravým rájem pro hmyz, divoké ptactvo a zvířata. Keře, o které nikdo „nepečuje“ poskytují ochranu a úkryt před predátory, mozaika křovin a otevřených travnatých míst („ani louka, ani les“) velmi svědčí vývoji různého hmyzu a druhově pestrá skladba dřevin je zárukou bohaté úrody ovoce, plodů, semen a různých bobulí od časného léta do pozdního podzimu.
Není divu, že kupříkladu ptáky se to tu jen hemží. Za posledních 7 let jsem jako amatérský ornitolog na této lokalitě zaznamenal 43 druhů ptáků (včetně lesíků), z čehož 22-27 hnízdících. I když nejde o druhy doopravdy vzácné, na poměry hlavního města je to docela slušná biodiverzita. 
Brzy zjara k téměř celoročně přítomným kosům, červenkám, sýkorám a strnadům přibývají budníčci menší, drozdi zpěvní a pěvušky modré. S postupujícím jarem pěnicovití začínají převládat – hnízdí tu všechny čtyři běžnější druhy našich pěnic (pěnice černohlavá, pokřovní, hnědokřídlá a slavíková) a také budníček větší a rákosník zpěvný. Zajímavá je i návštěva lokality v pozdním podzimu a začátkem zimy, kdy se pravidelně objevují severské kvíčaly a bývají tu celá hejna protahujících nebo zimujících pěnkavovitých ptáků – dlaskové, hýlové, stehlíci, pěnkavy obecné, případně i čížci a jíkavci. Ze vzácnějších, zvláště chráněných ptačích druhů tu před několika lety zahnízdil ťuhýk obecný, letos koncem dubna zase přímo u tramvajové stanice každý večer koncertoval slavík obecný . Křovinatá plocha tvoří ekologickou jednotku s přilehlými lesíky, které zase navazují na další lesy Dalejského údolí, a tak není divu, že prakticky všechny druhy ptáků, které se vyskytují v údolí, lze potkat i zde, včetně například datla černého, který podle zanechaných stop do lesíků zaletuje za potravou. Na pěšinách je možné najít zbytky holuba uloveného krahujcem, v neprostupných křovinatých porostech se celoročně skrývají bažanti stále vzácnější zajíci polní, ryjí tu divoká prasata a narazíte i na srnce. Kolik v těch křovinách žije drobných hlodavců a hmyzožravců, případně lasicovitých šelmiček, se lze jen dohadovat.
Zdálo by se zcela samozřejmé, že se tomuto kousku přírody dostane přiměřené ochrany. Bohužel – bejvávalo… ještě na mé mapě Prahy z roku 2001 byla celá tato křovinatá plocha součástí Přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. Během těch následujících 15 let se to však nějak změnilo, a dnes už do Přírodního parku patří jen ty lesíky u Klukovic. Asi polovina té křovinaté louky ve stávajícím územním plánu hlavního města vystupuje jako stavební pozemky. Druhá polovina – v podstatě takový pás podél lesíků – je dosud vedena jako chráněná zeleň, ale i to se může změnit, v závislosti na výsledné podobě urbanizační studie, kterou si letos naše radnice MČ Prahy 5 nechává dělat na celý západní Barrandov.
Možná to nějakou dobu ještě vydrží, ale výhledově je ta divočina odsouzena k zániku, část bude nejspíš zastavěna nějakými nižšími bytovkami nebo rodinnými domky, a zbylá „zeleň“, tedy ten pás podél lesa se bude pěkně čistě vysekávat, tak jak to vidíme jinde kolem sídliště. Udržovaný trávník kolem lesíků možná lahodí lidskému oku, ovšem většina ptáků, zvířat i motýlů se z toho místa kamsi vytratí a Dalejské údolí bude zase o něco menší a chudší…
Jinou možností je, jak dlouhodobě prosazují někteří zastupitelé, přeměna oné křovinaté plochy u konečné tramvaje na park. I když to zní lépe než zástavba, není to dobrý nápad. Biodiverzita zapláče, například z ptáků by zůstaly druhy lesní a ty obecně v lidských sídlech rozšířené, zatímco ptáci otevřené krajiny, druhy vyžadující husté křoviny a plaší zimní hosté vymizí. Navíc bude trvat přibližně sto let, než vysázené stromy vyrostou.
Ani pro obyvatele sídliště by nově založený park u konečné tramvaje nebyl přínosem, především kvůli lidem bez domova. Je pravda, že už nyní má ta džungle své „domorodé“ obyvatele, přesněji skupinu bezdomovců, kteří tam žijí ve stanech.
Moc se s nimi nepotkávám, protože na ptáky se vyráží brzy ráno, kdy tito lidé ještě spí. Nijak zvlášť noblesní asi nebudou, svým způsobem ale pomáhají lokalitu chránit tím, že odrazují jiné návštěvníky a mírným poškozováním křovinných porostů biodiverzitu zvyšují (paradox, ale je to potřeba, lze to ovšem zajistit i jiným způsobem), na druhé straně lokalitu (nejen oni!) zanášejí odpadky. Nechci je nijak hájit, kdo by chtěl mít za humny kolonii bezdomovců, jistě by se to mělo řešit a určitě nejde o jednoduchý problém. 
V každém případě ale, teď tam sice jsou, ale je jich málo (musí mít tábornické vybavení), nejsou vidět a přírodě určitým způsobem i pomáhají. Jakýkoliv upravený „revitalizovaný“ park u konečné stanice tramvaje by se ale nepochybně brzy stal přirozeným shromaždištěm lidí bez domova, bylo by jich mnohem víc, a nejspíše by působili mnohem větší problémy.
Samozřejmě se stává, že příroda musí ustoupit zájmům a potřebám člověka a rozumný člověk takovou situaci jistě dokáže akceptovat. Je to ale opravdu tento případ? Hned vedle té křovinaté plochy je ohromné obilné pole, kde je nepochybně dost místa na všechno, co je na Barrandově doopravdy potřeba postavit, nové byty, pošta, dětská hřiště, park…
Proč tedy ničit v rámci rozvoje sídliště i místa, která nyní slouží volně žijícím živočichům jako útočiště a zdroj potravy? Naopak, čím více lidí bude na sídlišti bydlet, tím víc bude takových útočišť třeba, aby kolem nás vůbec nějaká příroda zbyla. Čím větší zátěži bude Prokopské a Dalejské údolí vystaveno, tím důslednější musí být ochrana posledních míst, kde ještě příroda relativně vzkvétá.
Během roku jsme využívali všech příležitostí, jak na biologickou hodnotu té divočiny u konečné tramvaje upozornit. Jedna důležitá šance brzy přijde, a pro kohokoliv – zmíněná urbanizační studie západního Barrandova, by měla být brzy zveřejněna a otevřena k připomínkám z řad veřejnosti. Té křovinaté ploše by se rozhodně měl jakýkoliv „rozvoj“ vyhnout, naopak, měla by se znovu stát součástí Přírodního parku, jak tomu bylo dříve. Usnadní to budoucí ochranu před zástavbou či nevhodnou „revitalizací“, stejně jako řešení problémů s odpadky a přítomností lidí bez domova. Blízkost krásné a v mnoha směrech unikátní přírody Prokopského a Dalejského údolí je bezesporu velkým bohatstvím barrandovského sídliště. Je v zájmu nás všech nenechat si ho zbytečně zničit. Je-li třeba, aby se sídliště rozvíjelo, budiž, žádejme ale rozvoj, který bude skutečně šetrný k místní přírodě.
Srpen 2016
MUDr. Jan Pláteník. PhD
V porostech keřů září rudá barva větviček svídy krvavé (Swida sanguinea)
Strnad obecný
Strnad obecný (Emberiza citrinella) se na křovinaté ploše vyskytuje téměř celý rok a svým jednoduchým zpěvem ji oživuje i v červenci, kdy už jiné druhy umlkají. Je příkladem ptačího druhu otevřené kulturní krajiny. Obývá louky či pastviny s rozptýlenou zelení a lesní okraje, ale uvnitř lesů ani v městských parcích nežije. Ještě je hojný, zatím, ale obecně ptáci otevřené krajiny jsou na tom hůře než lesní druhy a ubývají. Asi i proto, že mnoho lidí si pod pojmem příroda představí především les, zatímco potřebu ochrany biotopů otevřené krajiny necítí.
Pěvuška modrá
Pěvuška modrá (Prunella modularis) je ptačí druh, který asi znají jen odborníci, neboť většinu života tráví uvnitř hustých keřů. Jenom na jaře se zpívající samečkové docela ukazují. Žije všude tam, kde jsou neprostupné husté keře, konifery či živé ploty, a křovinatá louka u konečné tramvaje pro ni představuje ideální prostředí. Zato z běžných městských parků jí současná péče o zeleň, kdy se keře pravidelně seřezávají až u země, spolehlivě vyhání a celkově v Praze asi ubývá.
Drozd kvíčala
Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je v Prokopském údolí a v okolí barrandovského sídliště pravidelný podzimní a zimní host, i když početnost a datum jejich příletu se v jednotlivých letech liší. Velká hejna se nejspíš zdrží jen pár dní, ale menší skupiny zůstávají celou zimu. Tito severští drozdi jsou dosti plaší, a křovinatá plocha u konečné tramvaje jim vyhovuje jako základna, ze které mohou podnikat výpravy za svou oblíbenou pochoutkou – jeřabinami – k aleji podél tramvajové tratě a případně i dál mezi domy.
Okáč luční
Denními motýly křovinaté plochy jsem se začal zabývat až v poslední době, zatím jsem zaznamenal pět relativně běžných druhů, ale seznam se jistě časem rozroste. Zdá se, že převládají ty, jejichž housenky žijí na travách, jako je například vyobrazený okáč luční (Maniola jurtina)
Pestrokrovečník včelový
Z různého hmyzu na květech mrkvovitých rostlin může zaujmout třeba tento pestrokrovečník včelový (Trichodes apiarius), bezpochyby jeden z nejbarevnějších brouků v naší přírodě.
Kam dál:
- Konec Prokopského údolí?
- Pěnkava obecná
- Ptactvo v Prokopském údolí
- Prokopské údolí - Jak ho možná neznáte
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
