PDU_2017_04_01_chrobak_veliky_1_V.jpg

Drobečková-navigace

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

paragrafZásady péče o ochranná pásma chráněných území

Ochranná pásma: Dle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů je ochranné pásmo definováno takto:

   Je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná území, s výjimkou chráněné krajinné oblasti, před rušivými vlivy z okolí, může být pro ně vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody.

Ochranné pásmo vyhlašuje orgán, který zvláště chráněné území vyhlásil, a to stejným způsobem. Pokud se ochranné pásmo národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní památky nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území.

 

 Obecná definice ochranného pásma:

    Ochranné pásmo (buffer zone) je plocha přilehlá k chráněnému území nebo území kolem jádrové zóny rezervace, která zabezpečuje chráněné území před rušivými vlivy z okolí, zmírňuje negativní působení vnějších vlivů na vlastní předmět ochrany a může fungovat jako ekoton či biokoridor. Péče o ochranné pásmo je zvláštními opatřeními směřována k posílení hodnot území, které bezprostředně obklopuje.

Ochranné pásmo tedy může být:

  • nárazníkové pásmo ekosystémů,
  • legislativně či jinak stanovené pásmo kolem (chráněného) území či jiného prvku v krajině (včetně těch antropického původu).

  V České republice je ochranné pásmo zvláště chráněných území ošetřeno Zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a doplněno jeho prováděcím předpisem – Vyhláškou č. 395/1992 ve znění pozdějších předpisů. Dle výše zmíněného ochranná pásma mohou být zřizována z důvodu nutnosti zabezpečit zvláště chráněné území před rušivými vlivy z okolí.

  Podle Pekárka (1995) je vůbec smyslem ustanovování ochranných pásem zmírnění negativních vnějších vlivů na vlastní předmět ochrany. Jedná se zde tedy o jakési nárazníkové pásmo, a to jak ve smyslu prostorovém, tak ve smyslu „přísnosti“ právního režimu. Území ochranných pásem tedy obvykle nemají zvýšenou přírodovědnou či estetickou hodnotu a neobsahují ekosystémy významné pro určitou geografickou oblast či jiné zvláště hodnotné části přírody v takovém rozsahu, jako vlastní zvláště chráněné území. Ochranné pásmo není součástí chráněného území, a proto nemá stejný právní režim a nepožívá jeho ochrany.

  Ekologickým přínosem ochranného pásma pro ekosystém chráněného území je například možnost snížení škodlivého okrajového efektu. Rezervace by měly být „projektovány“ tak, aby se minimalizoval škodlivý okrajový efekt (Primack, Kindlmann et al., 2001). Mikroprostředí uprostřed nepatrné plošky lesa a uprostřed rozsáhlého lesního komplexu se nápadně liší. V okraji je i jiné druhové složení a počet druhů. Šíře okraje ovlivňuje několik faktorů. Hlavní roli hraje úhel slunečního záření. Další roli hraje vítr, který vysušuje a odnáší živiny. V podobě převládajících větrů ovlivňuje způsoby obnovy porostů a v případě bořivých větrů ohrožuje jejich stabilitu (Forman a Godron, 1993).

  V případě, že je stav a charakter aktuálních typů vegetace ochranného pásma ekologicky (případně krajinářsky) kvalitní, může být pozitivním jevem při vymezení ochranného pásma zvětšení faktické plochy chráněného území. Při navrhování velikosti rezervace je nejlepší strategií přihlédnutí ke skupině uvažovaných druhů, dostupnosti pozemků a zvláštním okolnostem (Primack, Kindlmann et al., 2001).

  Přírodní les nemůže udržet konstantní strukturu na malých plochách, protože na dílčích ploškách probíhají cyklicky a asynchronně vznik a odrůstání jedinců, kulminace a pokles růstu, odumírání a zánik jedinců (Míchal, Petříček et al., 1999).

  Ochranné pásmo může tvořit i biokoridory – velmi zajímavým přístupem při řízení systémů přírodních rezervací je propojování izolovaných chráněných území do jednoho velkého systému za pomoci biokoridorů (habitat corridors), pásů chráněných pozemků spojujících jednotlivé rezervace (Primack, Kindlmann et al., 2001).Ochranná pásma by tedy mohla fungovat i jako biokoridory, ovšem jen v případě, že by se svou šíří vzájemně propojovala s jiným ochranným pásmem sousedící rezervace.

  Ochranná pásma mohou také snižovat vliv rostlinných invazí - od 80. let 20. století je rozpoznáván a studován vliv, který na biodiverzitu ekologických společenstev mají biologické invaze (Vačkář et al., 2005). Negativní působení invazních druhů se projevuje především obsazováním stanovišť, ze kterých je vytlačována původní vegetace, tedy dopad, který některé invaze mají (Vačkář et al., 2005). Ne vždy se navrhovaná chráněná lokalita nachází v ekologicky stabilní krajině s minimálním podílem invazních druhů. Nezastupitelnou funkcí ochranného pásma je pak eliminace rostlinných invazí a vytvoření nárazníkové zóny chránící předmět ochrany.

  Vymezením ochranného pásma lze také přispět k životu metapopulací. Barzetti (1993) uvádí, že ochranná pásma jsou důležitá pro zachování druhů s vysokou schopností pohybu a orientace, vyplývá to z logiky věci o rozšíření plochy rezervací.

  Stav ochranných pásem maloplošných zvláště chráněných území a péče o ně je výrazně problematičtější než management samotného zvláště chráněného území. To má řadu příčin. Stav okolní krajiny není vždy v souladu s cíli ochrany. Přitom bývá dlouhodobě a nevratně dán dlouho před vyhlášením zvláště chráněného území.

  Pro péči o chráněná území je nezbytné získat aktuální informace o jeho stavu. Z výsledků jsme pak schopni vyvodit závěry nutné pro zásahy vedoucí k zachování předmětu ochrany.

  Hodnotit jen ochranné pásmo bez hodnocení stavu chráněného území nelze. Vyplývá to z logiky věci o principu ochranného pásma. Toto, jak již bylo výše zmíněno, slouží pro zabezpečení zvláště chráněného území před rušivými vlivy z okolí. Tedy vlivy nežádoucími s předpokládanými negativními účinky. Na druhé straně může dojít i k variantě, kdy je chráněné území samo schopno odolávat rušivým vlivům z okolí. Ochranné pásmo může ve své podstatě sloužit jako obal pro zvýšení rezistence ekosystému chráněného území. A cílem této metodiky je posoudit jak se tomu děje a zda je vůbec nutné na konkrétních územích ochranné pásmo vyhlašovat a jak.


 Kam dál:

Perla zHELPkontaktySS FacebookTato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.sponzorFio banka Domu