Svatoprokopská pouť a její historie
Kostel sv. Prokopa v Prokopském údolí
(z našich informačních brožur, které jsou k dispozici na naší základně - mapka)
Stavba kostela
Podle některých pramenů byly základy kostela položeny už ve druhé polovině 17. století. Jisté je, že roku 1711, kdy byl obnoven Prokopský svátek a sv.Prokop byl prohlášen za patrona České země, se z popudu knížete Schwarzenberka pilně stavělo a to pod vedením stavitele Pavla Ignáce Bayera.
4. července roku 1712 byl kostel vysvěcen. Část lodi byla přistavěna roku 1723 a poslední úpravy kostel prodělal v roce 1893 při opravě.
Vzhled kostela
Barokní budova byla jednolodní se čtvercovým presbytářem se skosenými rohy a rovnou klenbou. Ve věži byly umístěny dva menší zvony. Interiéru dominoval hlavní oltář s kopií zázračného obrazu sv. Prokopa ze Sázavského kláštera, nad ním se nacházelo sousoší Nejsvětější trojice a Schwarzenberský znak.
Tři boční oltáře s obrazy byly zasvěceny sv. Jakubu, sv. Eustachu a sv. Janu Nepomuckému.
Jedním z dalších sedmi obrazů možná byl i gotický deskový obraz černé Panny Marie.
Po zrušení kostela byl jeho inventář rozvezen do několika kostelů. Jeden z pobočných oltářů je v kostele Všech svatých na 
Pražském hradě, kde jsou i ostatky sv. Prokopa. Lavice se rozpadly na dvoře u kostela sv. Prokopa na Žižkově. Rozlámaný Schwarzenberský znak dodnes leží v kopřivách na místě, kde stával kostel. Zůstaly jen malé zbytky zdí; trosky kostela jsou ve vojenském prostoru, který zabírá celé bývalé lomy. - Kostel patřil církvi. - V roce 2007 byl na Dalejské skále vztyčen pamětní kříž
Zánik kostela
Kvůli těžbě vápence byla zničena známá jeskyně i roku 1715 postavená poustevna. Kvůli odlámání skály a hrozícímu zřícení byl kostel sv. Prokopa stržen, nejspíše 26. května 1966. Existují však domněnky, že kostel byl odstraněn, protože se zdál být vhodným orientačním bodem možného leteckého útoku.
Tradice poutí ke sv. Prokopu
První procesí poutníků u příležitosti vysvěcení kostela do Prokopského údolí vedl farář od sv. Václava na Malé Straně. Od té doby se pouť konala vždy první neděli po svátku sv. Prokopa, tedy po 4. červenci, stala se tak první pražskou letní poutí. Mezi Pražany získávala stále větší oblibu, po mnoho let přicházeli tisíce lidí nejen z celé Prahy, ale i z jejího okolí. Jejich proud začal zvolna ubývat až s rozvojem těžby vápence.
Duch dávných poutí
Světské prvky brzy přebily církevní tvář pouti. Přijížděli kejklíři i kramáři, cesta byla lemovaná stánky s nejrůznějším zbožím, od cukrářských výrobků, tureckého medu a kyselých okurek přes jižní ovoce, po pouťové prstýnky a obálky se štěstím. Nechyběly houpačky, kolotoče, střelnice ani zvěřince ve kterých určitě byla k vidění i nějaká ta mořská panna.
O Svatoprokopské pouti kolovala pověra, podle které, když si svobodná dívka zatancuje při prvním tanci, nezbude po celý rok u muziky nikdy „na ocet“ a její šance na vdavky se značně zvýší. Proto vždy první tanec, jímž byla skočná, vždy tancovala samá děvčata. A když snad někdy nepřálo počasí, lidé se veselili v blízké hospodě u Kordů, kde krom výtečného piva byl k dostání i chléb s máslem a mléko, vše domácí.
Pouť dnes
Od roku 1995 se Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí ve spolupráci s farním společenstvím při kostele sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově podílí na obnovení zpřetrhané tradice svatoprokopských poutí.
Kostel sv. Prokopa sice už nestojí, jeskyně byla rozemleta na bílý prach, ale čas zatím ještě úplně nerozfoukal vzpomínku na moudrého opata Prokopa. Samotné údolí je plné jizev civilizace, stejně jako lidská duše. Budeme -li se dívat kolem sebe a naslouchat, snad zaslechneme přes mnohá staletí hlas sv. Prokopa. Snad nám chce připomenout, že každý by se měl alespoň na chvíli zastavit a podívat se, kam vlastně jde, jestli cesta před ním nekončí srázem vytěženého lomu...
Kam dál:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
